Týden modliteb za jednotu křesťanů

17.1.2021

Od 18. do 25. 1. 2021 se křesťanské církve z velké části světa spojují v modlitbách za propojení, vzájemnost a jednotu v Kristu...

Motto letošního ekumenického týdne je citát z Janova evangelia: Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce“ (J 15,5-9).

Tradiční ekumenická bohoslužba proběhne v hostivařském kostele v pondělí 18. 1. od 19 hodin. Vzhledem k epidemiologické situaci nebude volně přístupná pro veřejnost. Zúčastní se jí duchovní zástupci jednotlivých církví a sborů, které působí na Praze 15.

 

Rozpolcenost křesťanských církví je velkou bolestí ale možná i výzvou. I my můžeme přispět svou modlitbou a rozjímáním k vzájemnému propojení v Kristu. V průběhu celého týdne se i v našich kostelích budeme nad vztahem církví a cestou k jednotě zamýšlet a modlit.

Zde můžete čerpat inspiraci pro vaše osobní modlitby:

Ježíš řekl učedníkům: „Zůstaňte v mé lásce“ (J 15,9). On sám zůstává v Otcově lásce (J 15,10) a po ničem netouží víc, než ji sdílet i s námi: „Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce“ (J 15,15b). Jsme naroubováni na vinný kmen, kterým je Ježíš sám, a Otec je vinař, který nás prořezává, a tak nám umožňuje dále růst. Toto přirovnání popisuje, co se děje v modlitbě. Otec je středem našeho života a pomáhá nám život vystředit. Prořezává nás a pomáhá nám k úplnosti a úplní lidé pak Otci vzdávají slávu.

Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce“ (J 15,8). Ovoce nemůžeme nést sami ze sebe. Nemůžeme ho nést odděleně od vinné révy. Ovoce v nás nese teprve míza, Ježíšův život, který skrze nás proudí. A k tomu, aby námi proudil, je třeba zůstávat v Ježíšově lásce, zůstat výhonkem vinného kmene.

Ježíšův život skrze nás proudí tehdy, když nasloucháme jeho slovu. Ježíš nás vyzývá, abychom v sobě jeho slovo nechali přebývat (srov. J 15,7), a tehdy pro nás udělá cokoli, o co budeme prosit. V jeho slovu poneseme ovoce. Jako lidé, jako společenství, jako celá církev se s Kristem chceme sjednotit, abychom zachovali jeho přikázání milovat se navzájem, jako on miloval nás (srov. J 15,12).

Společenství s Kristem vyžaduje také společenství s druhými lidmi. Dorotheus z Gazy, mnich žijící v šestém století v Palestině, to vyjádřil takto:

Představ si na zemi nakreslený kruh, to jest čáru načrtnutou do kruhu s kompasem a středem. A představ si, že tento kruh je svět, jeho středem je Bůh a paprsky se rozumí různé cesty nebo způsoby, jak lidé žijí. Světci, kteří se touží přiblížit Bohu, kráčejí směrem ke středu kruhu, a to tak, že pronikají jeho vnitřkem. Přibližují se tak k sobě navzájem, a čím více se blíží k sobě, tím víc se blíží i Bohu. Pochop pak, že totéž platí také obráceně, když se odvracíme od Boha a stahujeme se směrem ven. Pak je zřejmé, že čím více se vzdalujeme od Boha, tím více se vzdalujeme také od sebe navzájem, a čím více se vzdalujeme od sebe, tím více se také vzdalujeme od Boha.

Život ve společenství nás učí, že úsilí o usmíření je nákladné a vyžaduje oběť. Podporuje nás v tom Kristova modlitba, v níž si on přeje, abychom byli jedno, jako je on jedno s Otcem, aby tak svět uvěřil (srov. J 17,21).

Přestože jako křesťané zůstáváme v Kristově lásce, žijeme zároveň uprostřed tvorstva, které sténá a čeká na vysvobození. Ve světě jsme svědky zla – utrpení a konfliktů. Solidaritou s těmi, kdo trpí, v sobě ovšem necháváme proudit Kristovu lásku. Velikonoční tajemství v nás přináší ovoce, když svým bratřím a sestrám nabízíme lásku a ve světě živíme naději.

Spiritualita a solidarita jsou neoddělitelně svázány. Zůstáváme-li v Kristu, přijímáme sílu a moudrost, abychom se postavili strukturám nespravedlnosti a útlaku, abychom druhé lidi bezvýhradně přijali jako své bratry a sestry v lidství a abychom se stali spolutvůrci nového životního stylu, ke kterému patří úcta ke všemu tvorstvu a společenství s ním.

Komunita Grandchamp, která pro letošní týden modliteb připravila různá zamyšlení a texty navrhla i modlitební cestu pro celý modlitební týden:

1. den: Jsme Bohem povoláni – „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (J 15,16a)

2. den: Vnitřně dospíváme – „Zůstaňte ve mně, a já ve vás“ (J 15,4a)

3. den: Tvoříme jedno tělo – „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (srov. J 15,12b)

4. den: Společně se modlíme – „Už vás nenazývám služebníky… Nazval jsem vás přáteli“ (J 15,15)

5. den: Necháváme se proměňovat slovem – „Vy jste již čisti pro slovo…“ (J 15,3)

6. den: Přijímáme ostatní – „Jděte a neste ovoce, které zůstane“ (srov. J 15,16b)

7. den: Rosteme v jednotě – „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (J 15,5a)

8. den: Žijeme ve smíru se vším tvorstvem – „Aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“ (J 15,11)

 
Modlitební cestu s návrhy na rozjímání naleznete rubrice články.

Převzato z dokumentu Pozvání ke společným modlitbám - Program týdne za jednotu křesťanů 18. - 25. 1. 2021 vydaného Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v ČR


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

Římskokatolická farnost u kostela Stětí sv. Jana Křtitele Praha - Hostivař