Církev není společenství dokonalých lidí - z promluvy papeže Františka

23.1.2020

Církev není společenství dokonalých lidí - z promluvy papeže FrantiškaCírkev není společenství dokonalých lidí, ale těch, kteří následují Krista, protože si uvědomují svoji hříšnost a touží po odpuštění, řekl papež František. Navázal tak text Evangelia, kde Ježíš povolává za svého učedníka Matouše, přestože byl všemi považován - jako výběrčí daní - za hříšníka.

„Být křesťany nás nečiní bezvadnými. Jako celník Matouš se každý z nás svěřuje Pánově milosti, navzdory svým hříchům. Všichni jsme hříšníci, všichni máme hříchy,“ řekl papež František.

Ježíš při povolávání svých učedníků nehleděl na jejich minulost, sociální postavení či vzdělání, jednoduše jim nabídl nový začátek a otevřel novou budoucnost, pokračoval František a připomněl nadějeplné rčení: „Není světce bez minulosti, ani hříšníka bez budoucnosti.“

“Pýcha a domýšlivost jako zeď znemožňují vztah k Bohu.”

Představil ale také to, co brání přijetí Boží výzvy a jeho odpuštění. Každý kdo se domnívá, že je lepší než ten druhý a není sám k sobě upřímný, zavírá tím své srdce před Božím milosrdenstvím. „Pýcha a domýšlivost jako zeď znemožňují vztah k Bohu,“ zdůraznil František.

Ježíšovým posláním je uzdravování hříšníků. Přišel, aby zahojil jejich rány, osvobodil je od strachu a smrti, protože „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní,“ (Mt 9,12) vysvětlil sám Ježíš své jednání. „Ježíš neměl strach z dialogu s hříšníky, celníky či prostitutkami. Nikoli, neměl strach. Měl všechny rád,“ dodal papež František a pokračoval: „Před Ježíšem není žádný hříšník vyloučen - žádného hříšníka nelze vylučovat - protože uzdravující Boží moc nezná nemoci, které není možno uzdravit. A to nám má vlévat důvěru a otevírat srdce Pánu, aby přišel a uzdravil nás.“

Samo uzdravování je však často bolestivým procesem, upozornil František: „Jeho Slovo nás proniká a působí v nitru jako skalpel, aby nás osvobodil od zla, které se zahnízdilo v našem životě. Někdy toto Slovo bolí, protože odřezává pokrytectví, odmaskovává falešné výmluvy, obnažuje skryté pravdy, avšak zároveň osvěcuje a očišťuje, dává sílu a naději, je drahocennou posilou na naší cestě víry.“

Na závěr varoval před postojem Farizeů, kteří vyčítali Ježíši jeho pozornost věnovanou hříšníkům. Přes svoji formální zbožnost nebyli schopni lítosti a nepřipouštěli ani možnost uzdravení: „Přestože byli věrnými strážci Zákona, dokazovali, že neznají Boží srdce! Jako kdybys dostal balík s nějakým darem a místo, abys hledal ten dar, hledíš si jenom balicího papíru, pouhého zdání a formy, nikoli jádra milosti, darovaného daru!“

____________________________________________________________________________

„Všichni jsme hříšníci, ale častokrát podléháme pokušení pokrytectví, myslíme si, že jsme lepší než druzí, a říkáme jim: ‚Podívejte se na svoje hříchy...‘ My všichni si však máme všímat svých vlastních hříchů, svých pádů, svých pochybení a dívat se na Pána. Toto je cesta spásy: vztah mezi hříšným ‚já‘ a Pánem. Považuji-li se za spravedlivého, nenavazuji vztah spásy.“

 

 

Autor: Josef Bernard   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

Římskokatolická farnost u kostela Stětí sv. Jana Křtitele Praha - Hostivař