Co znamenalo Ježíšovo mytí nohou apoštolům?

29.3.2018

Co znamenalo Ježíšovo mytí nohou apoštolům?Při poslední večeři myl svým učedníkům nohy. Myl jim je ne před jídlem, což byl běžný židovský zvyk očišťování, ale v průběhu jídla. Učedníci byli jistě překvapeni, když viděli Ježíše vstávat a svlékat si svrchní oděv uprostřed pesachové večeře, této mimořádně slavnostní příležitosti. Bylo to nesmírně podivné jednání!

Skrze tento intimní skutek Ježíš stvrdil osobní vztah ke každému z nich. Když si klekal, pohlížel jistě na každého z nich s něhou a láskou a oslovil ho jménem. Ježíš ví, že následujícího dne bude vydán na smrt, a toto je naposledy, kdy se dotýká svých přátel.

Tuto zranitelnost a citlivost nejspíš Ježíš projevil nejen proto, aby tak dal najevo lásku, ale také proto, aby předal společenství, které ho spojuje s Otcem – protože touží žít se svými učedníky.

I když mu učedníci ještě nerozumějí, a dokladem tohoto nepochopení je i Petrova snaha tuto službu odmítnout, nechávají si nakonec od Ježíše nohy umýt všichni. Každý z nich dovolí Ježíšově lásce, aby vytvořila společenství, jinými slovy aby se láska mohla předat a přijmout, aby byla sdílena.

 
Ježíš odložil „hodnost“ a společenský status

Když si Ježíš svlékl oděv, odložil s ním také cokoli, co souviselo s funkcemi a společenským statusem: jako Žid, ale současně učitel a prorok měl autoritu a moc. Zde se však představuje svým učedníkům jen jako člověk, přítel. Spíše než Pán a mistr je zde srdce toužící se setkat s jinými srdci, přítel toužící po společenství s přáteli, milující osoba usilující žít v srdci svých přátel.

Ježíš trvá na tom, aby si učedníci navzájem myli nohy. Zve své přátele, aby i oni odložili oděv, který jim dává zvláštní status, aby se zbavili masky, skrývající jejich skutečné já, a aby se druhým lidem představili pokorně, zranitelní a ve vší své bídě. Stát se pokorným a malým znamená mít milující srdce, očištěné od strachu i lidského bezpečí, připravené milovat až do krajnosti, aby druhým předalo život.

 
Respekt k druhým lidem

Ježíš nám všem tímto skutkem dává příklad, který máme následovat. Bezpochyby si Ježíš, abychom si provždy osvojili vnitřní postoj pokory a služby. Zároveň ale potvrzuje, jak je důležité, abychom si navzájem myli i nohy. Tento skutek pokory znázorňuje konkrétní způsob, jak vyjádřit svou lásku a respekt ke druhým lidem.

 

Dle www.vira.cz - Jean Vanier, Krása lidskosti

Autor: Josef Bernard   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

Římskokatolická farnost u kostela Stětí sv. Jana Křtitele Praha - Hostivař