Jednou mě můj kamarád Axel vzal na moře. Jakmile se nalodíme na plachetnici, Axel spouští motor, abychom se dostali z přístavu. Zrovna moc nefouká. Sotva vyplujeme z přístavu, vypneme motor a roztahujeme všechny plachty. Axel si stoupne ke kormidlu. Chvilku tápe, malinko doprava, pak zase doleva. Záhy nachází správný kurz, který dovolí i tak lehkému vánku, aby se opřel do plachet. Pak mi Axel nabízí, abych převzal kormidlo. Rád nabídku přijímám, ale moc mi to nejde. Snažím se udržet zadaný kurz, ale jelikož jsme na širém moři, nemám žádné záchytné body. Samozřejmě mám kompas, ale není to zadarmo. Zabočím o trošku víc doprava a plachta ihned splaskne, ztrácím kurz i vítr. Zkouším všechno možné, až se mi zase povede nabrat vítr do plachet, ale stále se mi nedaří udržovat rychlost lodi. Axel se znovu chopí kormidla a loď se dostává do původního tempa.

V tu chvíli uvidím kolem nás projíždět jinou plachetnici. Zarazí mě to. Má totiž napjaté plachty, ale plave úplně jiným směrem než my. Copak vítr fouká správným směrem pro všechny? Ptám se na to.  Axel mi vysvětluje, že i když plachetnice roztáhla plachty, stejně nyní pluje na motor.

Často jsme jako plachetnice, která pluje na motorový pohon

Plachetnici můžeme přirovnat k našemu životu a vítr k působení Ducha svatého. Často jsme jako ta plachetnice, která pluje na motorový pohon. Od rána do večera se honíme a vynakládáme veškerou svou energii, pobíháme sem tam. Pravidelně potřebujeme dotankovat celou nádrž, znovu nabrat energii, abychom vůbec mohli pokračovat. Nedbáme na to, že existuje přírodní zdroj energie, vítr, protože my přece máme motor. Když vyplouváme, ani si neuvědomujeme, že existuje i jiný pohon plachetnice – plachty: ty zatím zůstávají pěkně stočené u stěžně.

Jaká škoda, mít plachetnici a plout stále jen na motor! Podobně je tomu s člověkem, který se nezajímá o to, jak by využil energii, kterou mu nabízí Bůh.

Když napneme plachty, objevíme ve svém životě novou energii

Chceme-li efektivně plout vpřed, nejprve potřebujeme objevit plachty, které mohou zachytit vanutí Ducha svatého. Roztáhněme je naplno. Napněme je. Když hned ráno začnu modlitbou, umožním Duchu svatému, aby vanul do plachet mého života po celý den. Ježíš říkal svým učedníkům: „Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ (J 3,8)

Když napneme plachty, objevíme ve svém životě novou energii, nejen lidskou, ale tu jedinečnou, kterou dává Bůh. Čas, který svobodně darujeme Bohu, který je zdánlivě k ničemu, protože je zcela pasivní a nehybný, nám ve skutečnosti dovolí přenášet hory, protože v něm přijímáme Boží sílu.

Dejme si pozor, abychom se neumořili veslováním

Dejme si pozor,
abychom život nepromarnili veslováním
až do úplného vyčerpání;
vychoďme si cestičku do svého nitra,
protože tam objevíme nový zdroj energie a síly
pramenící z Ducha svatého.