Rady na cestu aneb konkrétní tipy pro solidní spiritualitu

28.6.2021

Rady na cestu aneb konkrétní tipy pro solidní spiritualituRád bych vám svěřil něco, co bych nazval Rady na cestu. Mám jich dnes šest. Mé zaměstnání je duchovní doprovázení, tedy být na cestě s těmi, kteří usilují o solidní spiritualitu, a na této cestě je doprovázet. Následující rady jsou tedy podle mého nejlepšího vědomí a svědomí shrnutím doporučení, která dnes vidím jako nejefektivnější nástroje duchovního života.

Zaprvé, choďte mnohem víc do přírody

První radou tedy není meditace, modlitba, péče o druhé ani studium, ale první je to, co lidem nejvíce chybí a čehož nedostatek se nejvíce projevuje, a to je příroda. Proč? Nedostatek pobytu v přírodě zneschopňuje naše další úsilí. Jsme zavření v budovách, místnostech, chodíme po asfaltu a betonu, sedíme v autě. Nejdůležitější jsou samozřejmě vztahy, ale právě ty trpí naším vyčerpáním, egoismem, nevyspáním, přetížením, workholismem, ideologiemi, špatným vlivem zkažených lidí, závislostmi a strachy. A tohle všechno se dá rozpustit prostým pobytem v přírodě. Pak se teprve budeme moci v klidu vyspat, uspořádat si spiritualitu, život a vztahy.

Jak na to? Potřebuje to návod. Mnoho lidí sice chodí do přírody, ale to, co mám na mysli, aby se projevil její transformační potenciál, aby nás proměňovala a umožňovala hlubší spiritualitu, je určitá bezcílnost, bezvýkonnost v přírodě. Jít si zaběhat do lesa je dobré, ale neběhat je lepší. Jděte si samozřejmě zaběhat, ale pak je potřeba se zastavit. Není cílem ujít nějakou vzdálenost nebo v tom v lese něco vytvářet, dělat, fotit, kreslit. Odehrává se to bez nástrojů. Uvěřte, že je důležité nechat svůj telefon doma. Ne ho mít s sebou vypnutý, pro případ, že bych ho potřeboval. Ne! Jde o to, jít do přírody jenom proto, abych se nacházel v přírodě. Sedl si na pařez, promnul v prstech nějaké listy, abych si přivoněl, podíval se na květy. Ale nebudu je fotit. Zůstanu tam hodinu, dvě, tři, ale nebudu tam chtít něco dokazovat. Není to ani procházka s někým. Tento typ pobytu v přírodě vyžaduje samotu. Pokud máte strach, tak nechoďte tam, kde se bojíte. Samota v přírodě strach očišťuje a rozpouští. Proto je potřeba to opakovat. Třeba dvakrát třikrát týdně na hodinku nebo jen jeden dva dny za měsíc. Není to povinnost, je to rada. Pokud chcete hlubší spiritualitu, tohle pomůže s nejmenšími náklady, dokonce i časovými, a s obrovským efektem. Nechcete-li to, nikdo vás nenutí.

Zadruhé, dostatečně spěte, pijte a hýbejte se

Tohle nebudu rozvádět, ale pokud to zanedbáme, duchovní pokrok se prostě zastaví. Patří to tedy v prioritách velmi vysoko.

Zatřetí, nebuďte sami a buďte štědří

To znamená: choďte mezi lidi, navštěvujte ostatní, zvěte je k sobě domů, do přírody, na výstavu. Jakkoli je samota potřebná a dobrá, vztahy a čas strávený s lidmi jsou nezbytné. Kdo si vystačí sám se sebou, je v podstatě až na výjimky nemocný člověk, ať už to ví, nebo neví a ať už ho to bolí, nebo nebolí. Naše štědrost se pak projeví tím, že se musíme dělit s ostatními o svůj čas, talenty, zdroje. Není to jenom rozdávání, štědrost je postoj potřeby se dělit. Bez manipulace tím, že něco někomu dám a pak za to něco očekávám. To není štědrost, to je obchod.

Začtvrté, investujte čas do solidní spirituality

Solidní! Takové, která vás, vaše vztahy a okolí uzdravuje a proměňuje k lepšímu. Je dobré položit si občas otázku, jestli je můj život vlastně dobrý. Poznáme to mimo jiné podle plodů. Plody dobrého duchovního života jsou tradičně rostoucí víra, naděje a láska. Kritériem mé spirituality ale nikdy nesmí být konformita, aby to vypadalo tak, jak to dělají ostatní, ideologie, že to tak má být, protože to někdo řekl, ale ani to, že se prostě cítím dobře. Člověk, který chodí pravidelně do kostela, modlí se breviář, růženec a tak dále, ale opovrhuje ostatními, šíří pomluvy a nenávist, takový člověk je křesťan jen podle jména. Pokrytectví je jedna z věcí, před kterými Ježíš varoval nejvíce. Jestli někdo šíří předsudky a nenávist, prostě mu nevěřte, ať je to kdokoli, od vašeho souseda po vašeho prezidenta nebo arcibiskupa.

Spiritualita se pozná. Zeptejte se těch, kteří vás opravdu znají a mají zdravý úsudek, pokud někoho takového máte. A oni vám řeknou, jestli čas strávený s vámi je pro ně povzbuzením, nebo pohoršením. Jestli je povzbuzuje k tomu, aby šli dál, a dodává jim odvahu a radost, anebo jestli je to vysává a unavuje. Povrchní spiritualita je dobrá, hluboká spiritualita je také dobrá, ale neříkejme o povrchních věcech, že jsou hluboké. Hledejte tedy hlubší, kvalitnější, solidnější spiritualitu. A ano, bude to znamenat opuštění té povrchní.

Zapáté, mějte něco, na čem vám opravdu záleží

Pokud investujete do toho, co jsem dosud zmínil, rozeznáte intuitivně, co máte dělat a co nechat plavat. Duchovní intuice je přirozená výbava. Pokud ji osvobodíme od nánosu předsudků, strachu a vyčerpanosti, sama nám ukáže, čemu máme věnovat své úsilí přednostně. Tradičně se tomu říká Boží vůle. Jednou jsem šel se skupinou lidí pouští a to nejčastější, co po týdnu chůze – kdy člověk celý den jen jde a v podvečer si postaví stan, pak se společně uvaří večeře, chvíli se sedí u ohně, pak se jde spát a ráno se zas vyrazí do horkého dne a mlčí se – lidi řekli, bylo, že se jim uspořádaly priority. Že najednou přímo jasně vidí, na čem jim nejvíc záleží, čemu mají věnovat svůj čas a co je možné nechat stranou. To je ta přirozená duchovní intuice. Je možné ji očistit, zprovoznit, prohloubit. A když pak vím, co je tou věcí, kterou mám zprovoznit, za kterou se postavit, na čem záleží, udělám to a vytrvám.

Zašesté, poslední: Sledujte to, co rozeznáváte jako plodné zdroje, a využívejte jich

Přestaňte věnovat čas neplodným aktivitám, čtení banalit, opakování povrchních frází a čemukoli, co už je dávno mrtvé. Věci se vyvíjí a mění. Vznikají a zanikají. Buďte štědří ke zdroji, který používáte. Nebojte se spolehnout na dobré zdroje a opustit ty špatné. Mnoho lidí přichází s tím, že měli dobrého faráře, to že byla radost chodit do kostela, ale pak nám ho vyměnili a teď je to deprese. Pokud vám vadí kázání, vypněte si zvuk. Pokud to rozeznáváte ve svém svědomí jako něco neplodného, povrchního, nebo dokonce špatného, vypněte si zvuk nebo jděte jinam. Nebojte se spolehnout na to, co je dobré, používat to, a naopak opustit to, co je špatné. To není ani doporučení, to je povinnost. Neztrácejme čas a energii záští a pomlouváním těch zdrojů, které jsou pro nás neplodné. Nikam to nevede, prostě používejme to dobré. Přeji vám šťastnou cestu.

Petr Vacík

Se svolením převzato z knihy U ambonu, kterou vydalo nakladatelství Portál. 
Redakčně upraveno, zkráceno (zdroj www.pastorace.cz)

Autor: Aministrátor   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

Římskokatolická farnost u kostela Stětí sv. Jana Křtitele Praha - Hostivař