Svědectví o Alfě

9.11.2019

Svědectví o AlfěCo si o Kurzu Alfa myslí její čerstvá absolventka Marta Gregušová? Zde si můžete přečíst její svědectví o tom, co pro ni Alfa znamenala, jak jí prožívala a jak jí ovlivnila

 
Dobrý den, byla jsem požádána, abych napsala něco málo o kurzu Alfa.

Nikdy jsem na podobném kurzu nebyla, ani o něm neslyšela. Do kostela jsem vždy chodila ráda, ale nikdy ne pravidelně. Občas jsem si zašla na mši, ráda ji poslouchám i v radiu, snídám a zároveň živím i ducha. Ráda jsem tak začínala neděle. Otec Karol mě zaujal při kázáních a já si vzpomněla na přednášky filozofie na vysoké škole a přišlo mi fajn, že můžu i po letech usednout do lavice a prostě rozjímat nad tím, co farář o nedělní mši říká, jak vykládá čtení z Bible. Koncem minulého roku jsem pocítila touhu poslechnout si slovo Boží i jinak než jen z kostelní lavice.

Na Tři krále jsem poprvé během vánočních svátků zašla na mši. Na půlnoční mši jsem tehdy nešla. Nedaří se mi najít kouzlo Vánoc v přeplněném kostele a tichou noc raději strávím rozjímajíc při svíčkách ve svém domě. A právě na této mši otec Karol oznamoval kurz Alfa a to mě zaujalo. Tak jako celník Zach vylezl na palmu, aby viděl proroka Ježíše, tak i já jsem vylezla na pomyslnou palmu a otevřela jsem dveře na faru tenkrát v lednu bez toho, co si o tom můj partner, rodina, ostatně i já sama myslím. Je něco jiného jít do kostela a něco jiného jít do společenství katolíů, na nějaký kurz o Bohu.

Díky Alfě jsem prožila pro mě několik výjimečných večerů. Proč výjimečných? V běžném životě mezi prací, rodinou a spánkem není moc čas se zastavit, natož se zamyslet nad otázkami, které si někdy v životě pokládá každý. Otázky jako, proč jsem tady, kdo a nebo co je Bůh a je Bůh vůbec? Co mám dělat v životě a jak jednat?

Představte si, že jdete povečeřet na faru s neznámými lidmi. Dostanete jmenovku a na dvě hodiny vstupujete do společenství lidí, kteří se na vás usmívají už na dálku, podají vám ruku a jsou evidentně rádi, že vás můžou přivítat, pohostit a pobýt s vámi. Vy neděláte nic speciálního, jen jste, jíte, na co máte chuť a kolik chcete, sedíte u společného svátečně prostřeného stolu a necháte se spolu s ostaními hostit. O pauze na vás čeká domácí sladký koláč, čaj a káva. Nemáte žádná očekávání, necítíte očekávání od ostatních, prostě jen jste přítomni.

Říkala jsem si, to je tak příjemný to musí mít někde nějaký háček. Žádný jsem nenašla, opravdu ne a to jsem nechodila nikdy nikam do žádných skupin právě kvůli strachu něco dodržovat, něco muset někomu dokazovat atd.

Co na kurzu oceňuji je, že vytvořil bezpečný prostor, kde všichni otevřeně a upřímně diskutovali o tématech, sdíleli myšlenky a zkušenosti. Nešlo o chválení a souhlas s předkládanými tématy, naopak jsme se chtěli dostat za jednoduché návody a pravdy, byli jsme vybízeni, abychom se navzájem podpořili v odlišných názorech a tím se navzájem obohatili, nesnažili se prosadit svoji pravdu, neboť slovo katolicismus vychází z řeckého slova καθολικός katholikos obecný, univerzální. Katolická víra vybízí nebýt úzkoprsý, uzavřený, rigidní a uchvácen svým pohledem na svět.

Opustila mě stereotypní představa vnímání katolické církve. Nakonec jde o osobní vztah každého z nás s Bohem. Každé téma bylo výzvou k uplatnění v mém každodenním životě.

Celodenní sobotní setkání bylo velmi inspirativní. Přednášky, společná motlitba a na vlastní kůži pocítěná síla společné motlitby, kdy se za vás a váš záměr modlí ostatní, to je silný pocit.

Posílila jsem svou víru a získala tak pevnou půdu pod nohama. Pochopila jsem, že Boží láska není abstraktní pojem, ale každodenní skutky v pravdě a lásce každého z nás pro druhé. Otec Karol a otec Řehoř mi byli po celou dobu kurzu správnými průvodci, neboť oni slova Ducha Svatého žijí a to je inspirace pro ostatní, žít a sdílet to podstatné společně.

Během kurzu jsem navázala přátelství a vytvořili jsme společenství lidí, kteří umí udělat legraci, drží při sobě, jsou otevření a skutečně se zajímají o druhé.

Když něco nejde, nejsme šťastní a naplnění, moderní doba volá změn to, vyměň to. To jsem taky až doposud dělala. Ale u katolíků jsem se naučila, abych měla víru v Boha a on to promění. Nechci, aby to znělo, jako agitace, ale moje vztahy se proměnily. Ano ne změna, ale proměna to je to slovo. Alfa může být i tou proměnou u vás. A kdyby jste nakonec došli k tomu, že to tak úplně pro vás nebylo, díky tomu že jste se jednou týdně nechali pozvat na večeři, zastavili se a pobyli v přítomnosti ostatních a třeba jen poslouchali a odpočívali, tak i tohle může být cesta, ta vaše cesta.

A jak všichni víme cesty Páně jsou nevyzpytatelné a všechny cesty vedou do Říma a tak Vám přeju, ať v rámci Alfy, najdete tu vaši cestu tak jako já.

Marta Gregušová

Autor: Josef Bernard   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

Římskokatolická farnost u kostela Stětí sv. Jana Křtitele Praha - Hostivař