Pozemská životní pouť Sybily Klumparové - Holé skončila dne 1. prosince 2021, ale my věříme, že její život neskončil. Nyní může s láskou přinášet Bohu veškeré dobro, které vykonala i všechny těžkosti, které vytrpěla na zemi.
Jiří Holý a Sybila Klumparová-Holá (z Farních listů)
Dlouholetí návštěvníci záběhlického kostela si pana Jiřího Holého jistě vybaví. Léta zde ministroval, a tak ho vídali sloužit před oltářem téměř každou mši svatou. Jeho zapálení pro Boží slovo bylo až nakažlivé. Pan Holý před 4 lety zemřel. Jeho manželka Sybila stále žije v Záběhlicích na břehu Hamerského rybníka. Rádi bychom vám v tomto čísle představili jejich životní příběh.
Oba se narodili v roce 1926, Jiří Holý v Hradci Králové a Sybila Klumparová v Praze. Do dospívání jim krutě zasáhla okupace a válka – oběma zabili otce nacisté. Jiří Holý vystudoval šestiletou Vyšší průmyslovou školu stavitelskou, což se mu o mnoho desítek let později hodilo při budování nemocnic v Indii… Po maturitě nejdříve studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Ale jeho vášní bylo malování a sám se chtěl stát malířem, a tak po roce přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (VŠUP), kde absolvoval v roce 1954. Podobně paní Klumparová nejdříve zkusila na přání maminky studovat něco „praktičtějšího“ – obchodní školu (dodnes díky ní ovládá těsnopis) a obchodní českoslovanskou akademii. Ale také ji to táhlo k malířství. Z akademie proto po roce odešla a byla přijata na VŠUP. Se svým mužem se seznámila již předtím v malířských kruzích. Během studií na VŠUP se vzali a strávili bok po boku úctyhodných 68 let. Uživit se malířstvím nebylo jednoduché, zvlášť, když neměli vhodný kádrový profil. Před normalizací ještě byli členy Svazu výtvarných umělců, takže se přece jen k nějakým zakázkám dostali. V roce 1964 měl pan Holý jedinou samostatnou výstavu. Po roce 1969 to však bylo ještě těžší. Zdálo by se, že po změně režimu jejich malířské kariéře nebude stát nic v cestě. Ale v případě manželů Holých se krásně ukazuje, jak jsou cesty Boží nevyzpytatelné.
Začátkem 90. let pan Holý založil a vedl mariánskou modlitební skupinu v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí, posléze se skupina scházela u sester Alžbětinek Na Slupi. Při jedné z adorací uslyšel v sobě výzvu „Pomoz malomocným a rychle!“. Už dříve cítil volání k pomoci malomocným, a tak v tuto chvíli oznámil, že založí organizaci LLLikvidace lepry. To bylo v roce 1992. Manželé Holí odložili milované malování a plně se oddali pomoci malomocným na druhém konci světa. Pan Holý navštívil jen jedinkrát Indii s jezuity od sv. Ignáce. Jinak v zemích, v nichž pomohli tolika lidem, nikdy sami nebyli. Peníze, které by dali za dopravu, raději ušetřili na léky pro malomocné. LL-Likvidace lepry rychle získala tisíce podporovatelů a dárců, a začala posílat léky na malomocenství do leprosárií v Africe, Asii a Jižní Americe. S komunikací na potřebných místech v zemích třetího světa Holým pomohly zahraniční organizace pomáhající malomocným. LL se stala jedinou organizací v postkomunistické Evropě, která poskytuje pomoc malomocným. V Indii dokonce postavila dvě nemocnice sv. Josefa pro malomocné a TBC, které Jiří Holý sám projektoval. Jedna funguje od roku 2006, druhá od roku 2011. Manželé Holí se věnovali také osvětě, začali vydávat časopis Misionář malomocných a po celé republice pořádali přednášky a besedy o malomocenství.
V roce 2011 předal Jiří Holý (ve věku 85 let) občanské sdružení LL-Likvidace lepry
pražskému arcibiskupství. V jeho činnosti proto dále pokračuje církevní nezisková organizace Likvidace lepry. Za celou dobu svého působení zanechala Likvidace lepry stopu v cca 60 zařízeních pro pomoc malomocným v různých částech třetího světa, kde poskytla materiál a léky v hodnotě přes 200 000 000 Kč.
Lucie Buchtíková
„Naše životy jsou spřádány a neseny obyčejnými lidmi, kteří jsou obvykle opomíjeni
a nevyskytují se na titulních stranách novin a časopisů. (…) Svatý Josef nám
připomíná, že všichni ti, kdo se zdánlivě skrývají nebo jsou v „druhé linii“, mají
výjimečně činný podíl na dějinách spásy.“
(Papež František v apoštolském listu „Patris corde – Otcovským srdcem“
při příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve,
8. 12. 2020)
