Papež na závěr synody o rodině: Kristova církev má pro potřebné brány dokořán

21.10.2014

Papež na závěr synody o rodině: Kristova církev má pro potřebné brány dokořánSlova, po kterých následoval pětiminutový potlesk přítomných vstoje. Takový byl projev papeže Františka v závěru zasedání biskupské mimořádné synody o rodině.

Vatikán: "Drazí bratři a sestry, nyní máme ještě rok na to, aby - s opravdovým duchovním rozlišováním - zrály navržené myšlenky, abychom nalezli konkrétní řešení pro tolik těžkostí i výzev, jimž musí rodiny čelit; abychom také dali odpovědi na tolik neutěšených situací, které obklopují a dusí rodiny". Po posledním hlasování, během něhož účastníci biskupské synody hodnotili závěrečný dokument,  pronesl papež František projev, jenž byl následován pětiminutovým potleskem přítomných vstoje. Papež v něm označil církev jako tu, která "má brány otevřené dokořán, aby přijala potřebné, kající, nejen spravedlivé", která se "nebojí vyhrnout rukávy, aby nalila (léčivý) olej a víno do ran lidí".

Zkušenost biskupské synody

"Mohu s klidem v srdci říci, že jsme zde opravdu prožívali zkušenost ´synody´, solidární cestu, společné putování," řekl v úvodu papež František, který současně jmenoval mnoho pozitivních momentů synody: Svědectví opravdových pastýřů, promluvy manželů, pomoc silnějších a zkušenějších těm méně zkušeným.

Současně poukázal na některá pokušení, jež se mohou v podobných diskuzích objevit. Nepřátelská zatvrzelost, která se chce skrýt v tom, co je psané, a nenechá se překvapit Bohem, tím, co bychom se mohli naučit. Takové může být podle papeže pokušení skrupulózních lidí, zelantů nebo dnes tzv. tradicionalistů. Opačné pokušení představuje "ničivé dobráctví", které ve jménu klamného milosrdenství "ovazuje rány ještě dříve, než jsou vyléčeny", zabývá se symptomy a ne příčinami: Tomuto pokušení mohou podlehnout tzv. "progresisté a liberálové". Papež také varoval před pokušením "proměnit kámen v chléb", tj. přerušit něco náročného a bolestivého, nebo "proměnit chléb v kámen" a udeřit s ním slabého, tzn. naložit na něj neúnosné břemeno. Dalším pokušením je podle pontifika "sestoupit z kříže, aby se uspokojili lidé, a nezůstat na něm, když to žádá Otec; sklonit se před duchem světa namísto jeho očištění a sklonění před Duchem Božím". Podle papeže existuje také pokušení zanedbat poklad víry, nebo zanedbat realitu útěkem k slovíčkaření.

Jak dále papež řekl, jestliže byl Ježíš pokoušen, nemohou se tomu vyhnout ani jeho učedníci. Uvedl také, že tříbení názorů v diskuzích je velmi potřebné. Svatý otec ocenil, že biskupové kladli před oči dobro církve, rodin a především spásu duše, která je nejvyšším zákonem. A to aniž by se jakkoliv zpochybňovaly základní pravdy svátostného manželství: Nerozlučitelnost, jednota, věrnost, otevřenost k životu.

Církev má brány otevřené dokořán

Následně představil papež vizi církve, která se neuzavírá sama do sebe, ale po vzoru Krista vyhledává potřebné: "A toto je církev, Pánova vinice, plodná matka a starostlivá učitelka, která se nebojí si vyhrnout rukávy, aby nalila olej a víno do ran lidí; která se nedívá na lidstvo ze skleněného hradu, aby soudila nebo škatulkovala lidi. Taková je jedna, svatá, katolická a apoštolská církev, složená z hříšníků, jež potřebují jeho milosrdenství. Taková je církev, pravá nevěsta Kristova, která se snaží být věrná svému Ženichovi a jeho učení.  To je církev, jež se nebojí jíst a pít s prostitutkami a celníky (srov. Lk 15). Církev, která má dveře otevřené dokořán, aby přijímala potřebné, kající, a nejen spravedlivé nebo ty, kdo si myslí, že jsou dokonalí! Církev se nestydí za bratra, který upadnul, a nedělá, že ho nevidí. Naopak, cítí se být do toho vtažena a téměř nucena ho pozdvihnout a povzbudit, aby pokračoval v cestě. Doprovází ho ke konečnému setkání s jeho Ženichem v Nebeském Jeruzalémě. Taková je církev, naše Matka!"

Nejvyšší normou Božích služebníků je bezpodmínečná láska

Zkušenost synody je podle papeže v rozporu s představami některých komentátorů, kteří chtěli vidět rozhádanou církev, kde proti sobě stojí různé strany, a zapomněli přitom na Ducha svatého, který je zárukou jednoty a harmonie v církvi.

Biskupové mohli podle Františka pokojně vyjádřit různé pohledy, neboť synoda se koná "s Petrem a pod Petrem" - přítomnost papeže představuje záruku a ochranu víry.

František se také věnoval úloze papeže. Připomněl slova Benedikta XVI., podle kterého je autorita službou. "Toto je nejvyšší norma jednání Božích služebníků: Bezpodmínečná láska, tak jako ji má Dobrý Pastýř, plný radosti, otevřený všem, pozorný k těm, kdo jsou mu nablízku a starostlivý o ty, kdo jsou vzdáleni; jemný k nejslabším, maličkým, prostým, aby ukázal nekonečné milosrdenství Boží skrze ubezpečující slova naděje," uvedl papež František. Papež v této souvislosti není nejvyšším pánem, nýbrž největším služebníkem: Je zárukou poslušnosti církve vůli Boží, evangeliu a Tradici.

Úlohou papeže není podle Františka jen přijímat ty, kdo se ztratili. "Spletl jsem se zde, když jsem řekl přijímat," uvedl papež, který ihned vysvětlil, co tomuto postoji ještě chybí: Jít ztracené hledat.

V závěru papež dodal, že závěrečná zpráva synody (tzv. Relatio synodi) je věrným shrnutím všeho, co bylo řečeno a diskutováno na synodě. Biskupským konferencím bude představen tento dokument jako podklad pro další reflexi v rámci přípravy na synodu v roce 2015.

Převzato z ČBK (www.cirkev.cz), celý projev v češtině je na radiovaticana.cz

Autor: Josef Bernard   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

Římskokatolická farnost u kostela Stětí sv. Jana Křtitele Praha - Hostivař