Umučení sv. Jana Křtitele

21.8.2010

Umučení sv. Jana KřtiteleDne 29. 8. slaví církev památku umučení sv. Jana Křtitele. K této příležitosti přinášíme zamyšlení P. Mariusze Kuźniara

Hlubší reflexe biblické zprávy o narození Jana Křtitele nás vede ke konstatování, že jediným dárcem života je Bůh. Také Janovo narození je Božím darem, Boží odpovědí na bolest Alžběty a Zachariáše ( viz. Lk 1,6n). Každý Boží dar implicitně zahrnuje v sobě povolání, misie. Vidíme to třeba v případě Samsona či Samuela (viz. Sd 13, 1-25; 1 Sam 1,26-28). Jejich mimořádné narození je spojené s povoláním, s posláním, které jim Bůh dává. Podobně tomu je v případě sv. Jana Křtitele. Jeho narození doprovází podivuhodné události (viz. Lk 1,5-80). Podle Ježíše je Jan víc než prorok (srov. Lk 7,26), dokonce je největší mezi všemi lidmi (srov. Lk 7,28), protože je "ten, o němž je psáno (Mal 3,1): Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu". (viz. Lk 7,27) Sv. Pavel učedníkům v Efezu ukazuje přesně význam Janova povolání, když ho přesně formuluje: "Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše." (Sk 19,4) Bůh chce zjevit svou moc v životě každého člověka. Sv. Lukáš tuto skutečnost týkající se Jana Křtitele vyjádřil slovy: "A ruka Páně byla s ním." (Lk 1, 66) Je to stejná moc, pomocí které Bůh vyvedl Izraelský národ z Egyptského otroctví (srov. Ex 9,3; 15,6), krmil svůj lid na poušti (srov. Nu 11,23), káral za nevěrnost (srov. Joz 22,31; Sd 2,15; 1 Sm 5,3.6.9; Iz 40,2), zvítězil nad Izraelovým nepřítelem (srov. 1 Sam 7,13; Iz 19,16). Ruka Páně je plná slitování, milosrdenství (srov. 2 Sam 24,14; 1 Král 21,13; Sir 2,18), posiluje své vyvolené (srov. 1 Král 18,46; Ez 7,6), je zdrojem dobra, ale také zkoušek (srov. Kaz 2,10), všechno učinila (srov. Sir 10,4), dává vládu (srov. Mdr 5,16; Sir 10,5), vysvobozuje (srov. Iz 59,1), je přítomna v misii proroků (srov. Ez 1,3; 3,14.22; 8,1; 33,22; 37,1; 40,1) a také se zjevuje v apoštolském učení (srov. Sk 11,21; 13,11). Janovo narození a volba jeho jména v rozporu s tradicí vyvolává údiv (srov. Lk 1, 63). Je to reakce na zjevení se Boží moci. Na stránkách Nového zákona často vidíme, že rozruch, udivení se rodí v lidských srdcích na základě Ježíšových mocných skutků (srov. Mt 8,27; 9,33; 15,31; 21,10; Mk 5,20), je také reakcí na jeho učení a chování (srov. Lk 4,22; 11,38; Jan 3,7; 4,27; 5,20; 7,15). Samotné Ježíšovo narození vyvolává úžas (srov. Lk 2,18.33). Trvalou příčinou úžasu je Kristův prázdný hrob a jeho zmrtvýchvstání (srov. Lk 24,12.41). Ježíš je také často překvapen: z důvodu nedostatku víry u lidí v Nazaretu (srov. Mk 6,6); naopak je udiven silnou vírou u těch, u kterých to nelze předpokládat (srov. Mt 8,10). Pilát se diví tomu, že Ježíš se nechce bránit (srov. Mk 15,5), a také, že Ježíš tak brzy skonal (srov. Mk 15,44). Boží moc, slova a Boží znamení vyvolávají údiv u svědků, kteří pozorují působení apoštolů (srov. Sk 2,7; 3,12; 4,13; 1 Jan 3,13). Každý křesťan je povolán "být Janem Křtitelem", svým životem a slovem, podle vzoru Jana Křtitele, hlásat Kristův příchod, vydávat o Kristu svědectví, neustále ukazovat na Krista: "Hle beránek Boží." (viz. Jan 1, 29) Jednotlivý křesťan a také celá církev by se neměla bát poukazovat na Boží skutky a Boží moc, která působila a nadále působí v životě jednotlivých křesťanů a v životě celé církve. Kéž Boží moc, svědectví slova i života dnešních křesťanů a Boží znamení vyvolávají trvalý údiv v mnohých lidských srdci. Kéž život a svědectví Jana Křtitele je nám výzvou a dodává nám odvahu. P. Mariusz Kuźniar

Autor: Mariusz Kuźniar   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

Římskokatolická farnost u kostela Stětí sv. Jana Křtitele Praha - Hostivař