Vánoce jsou povzbuzením pro ty, kteří vytrvalé čekají na Boží pomoc
29.12.2010
Vánoční evangelium nám zjevuje, že Ježíš se narodil jako dítě pro všechny.
Nikdo z lidí není tak špatný, aby se nemohl o vánocích radovat. Ale také není nikdo tak dobrý, aby si mohl myslet, že on pomoc a spásu od Božího syna nepotřebuje. Před malým bezbranným dítětem, které leží v jeslích, ztrácí váhu všechno, zač se stydíme i to, čím bychom se chtěli chlubit. Místo toho toto dítě nám nabízí lásku a zve nás abychom jeho lásku předávali všem lidem. Na tento radostný a plný naděje moment jsme se připravovali celý advent. Adventní čekání k víře nerozlučně patří. Vytrvalá modlitba a trpělivé čekání na Boží podporu jsou nejvlastnějším projevem naší víry a naděje. Trpělivé čekání od nás vyžaduje tu největší sílu, statečnost a přemáhání. Ale právě čekání je největší zbraň, kterou víra má. Víra a trpělivost k sobě patří tak jako malé zrníčko a čas, po který leží v zemi a připravuje se ke klíčení. Samotné čekání dovede být víc než vysilující a vyčerpávající. To vyžaduje veliké nasazení a úsilí. Znamená to nevzdat se ani tehdy, kdy je stále vše při starém a dlouho se nic se neděje. Naše čekání na Boží pomoc není a nebude marné. V narození Ježíše Krista máme příslib, že se i my nakonec Boží pomoci dočkáme. Každý biblický příběh o víře začíná Boží výzvou, která nás vyburcuje z naší únavy a rezignace a probudí v nás naději. Pak přijde čas čekání. Čas trpělivého vyhlížení, kdy člověk žije a připravuje se na to, co tu ještě není. Věřit Bohu znamená nevzdávat to ani tehdy, kdy se to čím dál tím víc jeví jako nemožné a nepravděpodobné. Pak přichází čas naplnění. Čas uklidňující radosti a pokoje, vítězství a vděčnosti. Čas úžasu a překvapení. Vánoce jsou povzbuzením pro ty, kteří po dlouhá léta na Boží pomoc věrně čekají a ztrácí už trpělivost. Narozením Ježíše Krista dostává naše čekání novou oporu a ujištění. Bůh nikdy nic neslibuje nadarmo.
P. Mariusz Kuźniar
Autor: Mariusz Kuźniar | Sekce: Články | Tisk | Poslat článek známému